Návrh

Prosazení nové obchodní etiky

Bezprostředně poškozovat cizí majetek nebo ohrožovat jeho zdraví je dle zákona trestné. Přesto se to ve světě trhu běžně děje a je to považováno za normální a legální. Obhájci konkurence a volného tržního prostředí si často neuvědomují, co vlastně propagují, nevnímají důsledky celého řetězce vztahů, dělají jen urychlené závěry vhledem ke své stávající pozici na trhu.

Ponechat volné tržní prostředí je vhodné jen tam, kde jsou zabezpečeny základní morální principy, a nikdo není systémem vykořisťován.

Mnozí učitelé obchodu a obchodních strategií již veřejně přiznávají, že obchod nemá etiku. Lhát je povoleno, ne-li nutné. V obchodě jde o svět podvodů a kriminality, svět, kde se zabíjí, lže a krade, ničí příroda, poškozuje zdraví, ničí vztahy atd. To se běžně ví, a dokonce i učí na školách. Zdá se tedy, že ti, kteří prosazují volné tržní prostředí a trh založený na ryzí konkurenci bez omezení a přísných pravidel, bez ohledů na slabší či méně konkurenceschopné atd., jsou lidé věci neznalí, málo informovaní a zaslepení. Nepřímo a nevědomě propagují trh plný lží a klamu, nekvalitních výrobků a služeb, jedovatého zboží a nekalých obchodních praktik. Konkurenční boj na přesyceném trhu práce k tomu totiž zákonitě musí vést. Proto se domnívám, že je nezbytné zasáhnout a staré myšlenkové vzorce přeprogramovat.

Jen laici a demagogové propagují rovnost, svobodu a bratrství pomocí hlásání volného trhu a konkurence. Troufám si říci, že většinou jde o synky bohatých rodičů nebo náhodně zbohatlé, kteří na dopady skutečné praxe nevidí, dívají se z vrchu, protože žijí v jiné realitě, ve vzdušných zámcích své iluze.

Bohužel právě tito bohatí synci nebo zatvrzelí bezohlední bojovníci jsou už z pozice svého stavu těmi, kdo ovládají trh a určují jeho směr a toky peněz. Slepý řidič za volantem je však pro celek velice nebezpečný a je vhodné ho politicky zastavit.

Vyzývám vás všechny, kdo můžete pomoci usměrnit pravidla bezohledného tržního systému, nebo podpořit ty, kteří se o to snaží, aby to udělali. Podpořte svými aktivitami propagaci myšlenek rovného a etického tržního prostředí! Tj. takového tržního prostředí, kde je etika a ohledy na druhé na prvním místě. Kde ti, kteří ničí přírodu, zdraví lidí a morálku ve společnosti, musí za to náležitě platit vyšší daně, a kde zároveň všichni mají příležitost se uplatnit na trhu práce, aniž by byli nuceni nebo bohatými zneužíváni k destruktivním a amorálním aktivitám.

Pozn.: Často v tomto kontextu slýchám námitky vyplývající z obavy z návratu komunismu, vnímám je však jako zavádějící. Komunismus (z latinského communis = „společný“) je především politická ideologie, hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi. (citováno z wikipedie). V následujícím textu nejde o propagaci komunismu a masového vlastnictví a řízení, to už tu bylo a ukázalo své stinné stránky, avšak nejde ani o propagaci surového kapitalismu a individualismu, který z nás udělal stroje a vypočítavé obchodníky se ctností. Jde o střední proud, který zajistí vše potřebné pro sociálně perspektivní život a ryze tržní praktiky dovolí až tam, kde jsou hlavní potřeby lidí zajištěny a následný konzum a práce pro konzum je už záležitostí jejich vědomé volby namísto důsledkem tlaků slepého trhu a závislosti na mzdě. Zdravý systém vychovává zdravé, zodpovědné a svobodné lidi. To je cíl právě předkládaných reforem.

 

Návrh reforem

Tento návrh volně navazuje na informace sdělené v sekci "BLOG" v levém sloupci

obzvláště na https://programesk.webnode.cz/news/ekonomicka-krize-01/

 

Krátká analýza současné situace

Naše kultura se dostala do slepých kolejí. Skrze patologické zvyky společnosti a dysfunkční finanční systém se oddává slepému „krysímu závodu“ (jak to nazval R. T.Kiyosaki) a skutečné hře monopoly, která ovšem na přesyceném trhu práce pouhým krachem a vyhlášením bankrotu nekončí, a pak pokračuje dle pravidel hry umělé zaměstnanosti (UMZ), výroby a distribuce zbytečností a jiných destruktivních aktivit ve snaze o udržení konkurenceschopnosti ve vydělávání peněz nebo dokonce zločinnosti.

Namísto osobních a prosociálních priorit a skutečných hodnot se naše společnost začala více orientovat na sex, násilí, umělý laciný či rozmarný konzum a lacinou konzumní zábavu, na jedné straně otročit, na druhé straně plýtvat, protože to je to jediné, co společnost závislá na mzdě a chycená do pasti umělé zaměstnanost (UMZ) dokáže ještě trhu vnutit a prodat. Ze závislosti lidí na mzdě to dokonce udělat musí, aby lidé nemuseli krást, loupit nebo jít do války.

 

• Tato společnost pak dává přednost práci pro „umělou zaměstnanost“ (UMZ) namísto toho, aby si udělala čas na výchovu a vedení dětí, sdílení s nimi života a hodnot. Protože všechnu nadbytečnou práci pro UMZ, do které nás nutí konkurenční boj v podmínkách přesyceného trhu práce a odcizený systém spolupráce, musí někdo vykonat a společnost na jeho práci musí napracovat, aby ji uživila a aby odstranila některé nežádoucí dopady, na víc už mnohým nezbývá čas.
• Tato společnost pak dává přednost práci pro „umělou zaměstnanost“ (UMZ) namísto toho, aby si udělala čas na péči o rodinu, komunitu, sousedy, důchodce a nemocné či postižené…, namísto pěstování zdravých vztahů s okolím a radostných scénářů sdílení života.
• Tato společnost pak dává přednost práci pro „umělou zaměstnanost“ (UMZ) namísto toho, aby si udělala čas na péči o své životní prostředí a jeho ochranu před destrukcí. Následně hrozí ekologická krize a dokonce i krize klimatické, povodně, tornáda a hurikány atd., úbytek pralesů (zelených plic planety), ke znečišťování vody (krve a mízy Země) a zanášení jejích řečišť, vzduchu, půdy, kontaminace potravin atd. atd. Jak dlouho to ještě lze vydržet ve zdraví?
• Tato společnost pak dává přednost práci pro „umělou zaměstnanost“ (UMZ) a konkurenci (boji za konkurenceschopnost) namísto toho, aby se lidé učili spolupracovat, a hrozí též zbytečné ekonomické a sociální krize, růst zločinnosti a války.
• Tato společnost pak dává přednost práci pro „umělou zaměstnanost“ (UMZ) namísto zdravého pohybu, zdraví, zdravé stravě, radosti, tvořivé a smysluplné, naplňující aktivitě, lásce a duchovního růstu a stává se nekulturní a sebezáhubnou. A strhává sebou vše, co má kolem sebe.
• Tato společnost produkuje tuny zbytečného odpadu a ničí mnoho krásných věcí jen proto, aby se lidé uprostřed konkurenčních bojů o práci a mzdy někde zachytili a něco utržili, ale už také proto, že často neumí jinak myslet a hledat cestu. Lidé se stali závislými, nemocnými, žijícími ve stresu a nejistotě, křečovité obraně jistot a prázdnotě všedního dne.
• Tato společnost se díky tržnímu systému a tlaku na umělou zaměstnanost učí zodpovědnosti, spolupráci a lásce jen pomalu.

 

Je na čase změna:

Zatímco ve „starém“ systému lidé přemýšlí, jak jeden druhého obrat nebo jak nalákat více zákazníků a přebrat je druhému, jak udržet či zvýšit svou konkurenceschopnost, nebo jak prodat něco, co lidé nepotřebují či dokonce sami nechtějí apod., v „novém“ systému, doufám, bude lidem umožněno přemýšlet spíše o spolupráci, vzájemné pomoci a sdílení. Nový systém zajistí částečnou finanční nezávislost a dá lidem pocítit svobodu, radost ze svého bytí a smysl života.

Chcete napomoci změnit stávající stav, kontaktujte nás a nabídněte svou pomoc.

Více o možnostech sponzoringu našich aktivit naleznete v sekci „sponzoři projektu“.

 

Řešení situace existuje:

Cíle:

1. Naučme se odbourat zbytečnou destruktivní nadpráci a umělou zaměstnanost (UMZ) a věnujme se tomu, co je prioritní, potřebné a "zdravé"
2. Aby bylo možné dosáhnout cíle 1, odbourat UMZ, naučme se podělit se o práci v ostatních prosociálních aktivitách a mzdu (všude tam, kde jsou na ní lidé existenčně závislí)
3. Aby to šlo, nastavme pravidla tržního systému tak, aby to umožňoval
4. Aby bylo možné dosáhnout cíle 2, naučme se spolupracovat a nechat oběživo zdravě cirkulovat ve všech patrech finanční pyramidy (od bohatých k chudým a mezi lidmi obecně). (Pozn.: eventuálně směňovat práci mimo oběživo, pokud selhává finanční systém, který by měl zdravou cirkulaci zajišťovat, nebo pomocí LET systémů a lokálních měn apod.)
5. Aby bylo možné dosáhnout cíle 3, je zapotřebí změnit daňovou politiku – více viz podklady k programu ESK

Zkrácený návrh:

Návrh reforem pro řešení situace podporující patologický růst umělé přezaměstnanosti v podmínkách přesyceného trhu práce:

 

(*Dále jsou pouze orientační návrhy hlavních bodů kostry systému, které lze zavádět ihned. Podrobnější systémové návrhy v přípravě, doplním později.)

 

cíl: 1) omezit UMZ a 2) zalepšit cirkulaci oběživa placením prosociálních služeb

popřípadě pak 3) zajistit cirkulaci oběživa pomocí ZčNP a 4) nejlépe pomoci organizovat prosociální aktivity placené skrze ZčNP (viz program ESK)

 

 

Návrh daňové reformy: Hlavní body Doplňkového daňového systému

 

Vedle obecného zdanění, jak ho známe dnes, které přináší finance do státní pokladny z každého pohybu financí, mohou být dodatečně zavedeny tyto daňové reformy.

• Příspěvek na zdravotní pojištění – Výrobky poškozující zdraví a životní prostředí (a následně ohrožují zdraví občanů) – např. různé pochutiny, umělé produkty a obaly na ně – mají podléhat dodatečnému zdanění dle efektu, který mohou mít za následek (rozlišeno dle 10-ti bodové škály), a finance z tohoto dodanění jdou na zdravotní pojištění občanů. Ti, co výrobky kupují, platí zároveň i péči o dopady, které to způsobuje. Stejně tak ti, kteří je vyrábějí a distribuují.
• Výrobky je možné nechat povinně označit červeným proužkem či několika proužky u rizikovějších produktů pro snazší orientaci zákazníků. Produkty poškozující zdraví nebo životní prostředí jsou více zdaněny a označeny 1-8 červenými proužky. Čím více proužků, tím víc „a-jdi-ďas“.
• Příspěvek na zdravotní pojištění může vybírat stát nebo může být odváděn přímo obecnímu úřadu či neziskovým organizacím. Zavedení reformy může být výsledkem politiky státu nebo politiky místních správ či obchodů.
• Naopak produkty nezbytné pro zdravou výživu (ovoce, zelenina, ořechy a semena) z lokální produkce lze zbavit daní zcela. Dovoz ovoce a zeleniny zvenčí by měl být zdaněn dle spotřeby benzínu a lokalizační daně ze vzdálenosti a UMZ.

 

• Příspěvek na místní ekologické pěstitele, farmáře, sadaře a zahrádkáře a péči o životní prostředí – Dodatečné zdanění ekologicky nešetrného hospodaření a jeho produktů. Zisk lze užít na rozvoj ekologického zemědělství a péče o krajinu.
• Dodatečné vyšší zdanění ovoce a zeleniny z dovozu (lokalizační daň ze vzdálenosti a nadbytečné spotřeby paliv), vybrané finance jdou na podporu místní produkce a péče o životní prostředí. Zavedení lokalizační daně i na výrobky ostatní.
• Označení produktů z dovozu, za každých 50 KM jeden proužek žluté barvy.
• Příspěvek na péči o životní prostředí – daň z obalu a nákladné reklamy – Trend balit vše do několika vrstev pestrých obalů, posílat letáky, vystavovat plakáty, tvořit lákavé zavádějící reklamy a vnucovat nepotřebné nebo i nežádoucí zboží zákazníkům je důsledek umělé zaměstnanosti, konkurence a selhávání systému. Na vše, kde se plýtvá, je nutné zavést sankce, aby se mohl systém vyvíjet zdravě a nepřerůstal mu obchod s hodnotami přes hlavu. – Víte, jak se našim hlavám uleví, když nebude za každým rohem reklama? Víte, o kolik klesne prodej i výroba zbytečností a o kolik více času budeme mít jako společnost i jako jednotlivci na osobní aktivity, když mezi lidi dnes uměle zaměstnané rozdělíme práci ostatních, kterou je třeba udělat neodkladně?
•  
• Příspěvek na prosociální aktivity a odbourání nezaměstnanosti, kulturní a výchovné aktivity – Daň z UMZ – Všechna činnost, která je umělou zaměstnaností z důvodu nadbytečné konkurence o práci a mzdy nebo k umělé zaměstnanosti vede, pokud utahuje trh práce a na přesyceném trhu práce už poté nezbývají jiná prosociálně užitečná a potřebná pracovní místa nebo chybí díky jednostrannému přesunu financí a nedostatečné cirkulaci oběživa finance jak tyto prosociální aktivity zaplatit, je činností poškozující „třetí“ stranu, tj. hlavně ty, jež dávají přednost rodině, zdraví, péči o životní prostředí a šetrným osobním aktivitám před bezohledným vyděláváním financí a musí nyní pro svou obživu pracovat o to déle, o co více UMZ v systému vzniklo.
• Daň z UMZ není nutné zavádět nijak důsledně, co se týče rozlišování činností co je a co není UMZ. Není jednoduché rozlišovat kdy o UMZ jde a kdy ne, záleží mnohdy na konkrétní situaci. Sama se však odbourá při existenci alternativního přístupu ke mzdě, jistotě možnosti pracovat v prosociální oblasti a jistotě základního příjmu.
• Daň z UMZ je vhodné zavádět pouze tam, kde jde očividně o aktivity výstřední zábavy a konzumu, asociální či antisociální aktivity ohrožující důstojnost nebo morální výchovu občanů.
• Zisk z této daně lze užít na prosociální účely, např. financování programu ESK a jiných.
• Daň z nepřímé UMZ – daň z přílišné práce (nad 20 hodin týdně) a nadprůměrných výdělků – dotyčný ubírá oběživa ostatním a tím i příležitost sehnat práci – Ze zisků lze financovat příspěvek na práci pro obec.
• Daň z nadměrného užívání dopravních prostředků – Trend objíždět klienty po celé republice jen za účelem prodeje několika málo produktů je plýtvání kapitálem společnosti. (Alternativou je lokalizační daň a daň ze spotřeby paliv.)
• Daň z činnosti a práce v oboru antisociální nebo jinak destruktivní. – Zisky z doplňkového daňového systému lze užít k udržování lokální soběstačnosti, ekologické udržitelnosti a rozvoji obcí.
• Nevhodné produkty s destruktivními účinky označit modrým proužkem/proužky dle škály vedlejších dopadů.
• Daň z nadměrného majetku, hlavně zabrané půdy - půda patří všem a každý má právo na její díl. Privatizace pozemků ve velkém ubírá možnosti ostatním.

Pozn.: Daňový systém by měl zohledňovat přidanou prosociální hodnotu a tím hlídat ceny produktů a služeb. Ceny by neměly odrážet chamtivost a chladné kalkulace trhovců, měly by odpovídat jejich prosociální hodnotě, popř. dani za externality, které působí.

 

Cíl: přesunutí pracovní síly a myšlení lidí z oblasti destruktivní  UMZ do oblasti prosociálních aktivit. Postupné odbourávání UMZ a osvobozování občanů. Vytvoření podmínek pro další prosociální reformy.

 

Jistota základního příjmu

Jistota základního nepodmíněného příjmu (zde je riziko zneužití tam, kde nejsou zdravé návyky) nebo jistota příležitosti prosociálně užitečné práce a odpovídající mzdy, která ovšem odpovídá vyspělosti kultury (inovacím, užívání strojů, know how) než jen výsledku bezohledného konkurenčního boje, tj. mzdy odpovídající částečně nepodmíněnému příjmu. Jistota práce placené nikoli dle tržních podmínek a konkurenceschopnosti na přesyceném trhu práce, kde hodnota práce neustále klesá a lidé se stávají otroky systému, ale dle vyspělosti kultury, jistota mzdy za ziskové i neziskové, ale prosociální činnosti a za to, že v danou dobu dotyčný nepracuje pro destruktivní umělou zaměstnanost! Právě to je dnes nutné platit, aby lidé nebyli ochotni ničit z popudu sebezáchovy a udržení konkurenceschopnosti na přesyceném trhu práce, to je zásadní.

Proč tedy jistota základního „částečně“ nepodmíněného příjmu? Aby lidé nebyli nuceni k UMZ, k práci pro práci, produkci zbytečných produktů, produktů ekologicky či zdravotně závadných, sociálně a morálně nevhodných atd. Aby lidé mohli opět pracovat jen tolik, kolik je skutečně potřeba, a ve zbytku času se mohli věnovat rodině, péči o své životní prostředí, tělesnému a duchovnímu rozvoji…

 

Jistota mzdy při prosociálně smysluplných činnostech (ZčNP) umožní konstruktivní spolupráci celku. Čím více dáš, tím více se ti vrátí. Čím efektivnější bude systém, tím více bude moci dát jednotlivcům jako ZčNP za jejich prosociální aktivitu a o to více budou bohatnout všichni.

…Pozn.: Zde nejde o to, aby měli všichni stejnou výši příjmů (ZčNP) nehledě na zásluhy. To ne. ZčNP je zde pouze základ či doplněk ke mzdě, který zajišťuje jistotu mzdy za podíl na prosociálně užitečné práci. Jde o zaplacení aktivní spolupráce na prosociálním dění v místní komunitě. Lidé více užiteční pro společnost, např. lékaři, terapeuti či vzdělanci, vynálezci prosociálně užitečných věcí či tvrději pracující lidé fungují k tomu v běžném pracovním procesu a mají-li odbyt, porostou jim i mzdy. Ale tím, že je zdaněna UMZ, nikdo nemůže libovolně poškozovat druhé, a tím, že je zdaněna nadpráce beroucí práci ostatním, je zajištěno, že nikdo nepřijde o práci a možnost dělat to, co je smysluplné a pro okolí užitečné, aniž by nedostal možnost dělat něco jiného, co je v komunitě potřeba. Pak mohou mít vyšší mzdy i obchodníci a výrobci úzceprofilového zboží osobní spotřeby stejně jako dnes, ovšem s tím rozdílem, že v tomto „k UMZ přísném“ daňovém systému platí externality z velké části původce, popř. ceny si vědomý spotřebitel, a s tím oba musí počítat.

 

Jistota mzdy umožní spolupráci. Pokusím se to ukázat na příkladu opraváře kol. Pokud není závislý na mzdě a má za prokazatelnou prosociální aktivitu nárok na ZčNP, může si dovolit bezplatně či lacino pomáhat okolí, radit a předávat své zkušenosti klukům z okolí, učit svému umění. Může být více doma s rodinou a zároveň být k dispozici zvídavým klukům a holkám z okolí, a tak i sám cítit větší propojení s okolím a smysl života. Může fungovat spíše jako pomocník při opravě a specialitsta na složitější úkony, než aby se živil činnostmi, které by si měl umět každý normální kluk udělat sám, a měl z toho tak i větší radost a pocit zdravého sebevědomí, a tedy to takto mělo v systému daleko větší užitek. Zatímco dodnes třeba jen neměl od koho a kde se to naučit, nebo kde to dělat. …Takový zvídavý kluk se nyní poradí nebo zde dvakrát zaplatí za asistenci (společnou práci) a potřetí si to může udělat sám, pokud chce, nebo si to dát opravit (placeně). Opravář kol může být placen skrze ZčNP a navíc dotován příspěvkem na udržování dílny, která slouží celému okolí, aby nemusel mít každý vše své doma, a za případnou asistenci. Méně by se plýtvalo materiálem, předcházelo by se brzkému opotřebení kol atd.

Tam, kde se lidé navzájem přirozeně od sebe učí a vzdělávají se, se dospívající generace začleňuje spontánně a přirozeně do praxe dle svých potřeb, zkušeností, ambicí a zájmu. Na základní zkušenosti z praxe pak může účelně navazovat školství jako nadstavba praxe. Školství je tu postavené na zájmu a zaměření lidí a potřebách společnosti. Nikoli tak jako dnes, kdy je založené spíše na umělých zastaralých osnovách, praxi odcizeném učivu a potřebách školy uživit učitele, povinnosti a snaze předávat umělé a praxi dětí odcizené učivo, vychovávat a vzdělávat s minimální účinností, zato s velkou mírou zbytečné nadpráce a UMZ. Zde se velice plýtvá intelektem, časem i prostředky.

…Dnes obecně plýtváme pracovní silou, vzdělaností i potenciálem dětí i dospělých. Tento režim demotivuje, odcizuje skutečnému životu, učí zklamání a patologickým návykům. Nechte naše děti žít, učte je vzorem a praxí, vezměte je mezi dospělé a učte se spolupracovat. …To jde ovšem jen v systému, který je zaměřený na spolupráci i efektivitu, účelnost v dlouhodobém kontextu, nikoli v systému zaměřeném na jednorázový výkon, peníze a konkurenceschopnost v odcizených pracovních podmínkách přesyceného (ucpaného) trhu práce, kde na život není čas. …Věřte mi, musíme si tento prostor a čas systémově zajistit, abychom přežili 21. století.

Cílem reforem je vytvořit kostru systému, která uvolní lidem čas a dá jim možnost tvořit. Jestli následně budou lidé v různých lokalitách fungovat vesměs dle starého principu nebo dají vzniknout družstvům, asociacím a vytvoří spolupracující instituce je věc druhá, lokálně individuální a je věcí svobody občanů.

Důležité je odbourat nesmyslnou umělou zaměstnanost (více k pojmu UMZ viz kniha Ekonomická krize je krizí hodnot společnosti) a díky tomu uvolnit potřebný čas a prostředky. Jejich následné využití je na občanech. Ať jde pak o tvorbu svobodného školství otevřeného pro spolupráci dětí s rodiči a výchovu svobodných otevřených dětí i dospělých nebo o spolupráci lidí v různých jiných oborech lidské činnosti, je už na místní komunitě. Vše je v rukou místní komunity a osobností regionu. (Detailnější popis dílčích reforem a návrhů viz další knihy k programu ESK.) Systém má pouze uvolnit prostor pro tvůrčí činnost, vytvořit kostru pro zdravý životní styl, ostatní musí udělat lidé sami.

 

Obchod prý nemá morálku! Ale bez morálky hyne celá společnost! Etický obchod má své místo jen tam, kde má každý jistotu příjmu a může se zabývat smysluplností své práce více než snahou prodat za každou cenu!

Stát má fungovat jako zastřešující organizace a dělat dohled nad svými byznys-partnery, dodávat jim informace a know how, testy a srovnání produktů, pomáhat šířit vhodné technologie a včas nahrazovat ty staré a zajišťovat vzájemnou komunikaci a spolupráci mezi nimi. Tuto funkci mohou zajišťovat také místní spolky a organizace.

Výsledkem je, že si to nemusí každá firma zajišťovat sama nebo se spoléhat na zastaralé informace a technologie a v ušetřeném čase a za ušetřené energie a peníze může poskytovat plnohodnotné služby. Zisk nese celý systém. A v mnoha ohledech bohatne každý, dokonce i většina z těch, co byli v dobách konkurence na vrcholu, získávají více než dříve. V takovém systému konkurenční boj nemá smysl. Impulsem k pokroku je přirozená soutěživost a touha po smysluplné práci. Destrukce je přežitkem zastaralého myšlení.

 

Sdílení inovací skrze státem, popř. dílčími organizacemi řízený a zaštítěný systém, který vyplácí autory inovací, nabízí inovace do ostatních regionů, inkasuje zisk z inovací a přerozděluje ho mezi regiony, aby podpořil zdravý vývoj a inovační proces všude, kde je zdravá myšlenka ve prospěch všech (pomocí ZčNP), zajišťuje vzájemný přínos inovací mezi firmami, regiony i občany a činí bezohledný konkurenční boj zbytečným, dokonce brzdícím rozvoj a hospodářský růst.

Kde systém umožňuje sdílení inovací, které se vyplatí všem, jak lidem, tak autorům inovací, přestávají lidé usilovat o umělý zisk a převálcování konkurence, naopak se snaží o spolupráci. Uchycení se na trhu práce je pak mnohem snazší a zisk roste podle zásluh. Lidé zde přestávají mít snahu poškozovat či obelstít druhé, více chrání své zdraví, přírodu i vztahy. Je chráněno pravé bohatství.

Naopak jim systém dovolí omezit umělou destruktivní zaměstnanost (UMZ) a snížit potřebu následné umělé zaměstnanosti. To přináší zisk všem.  Etické a efektivní podnikání je možné jen tam, kde existuje zastřešující systém zajišťující základní jistoty. Zda v něm jde o soutěž nebo o řízené přerozdělování, je věc jiná. Komunismus ukázal své stinné stránky, z kterých jsme se měly poučit. Nyní je třeba nastolit systém, který umožní uspokojovat jak potřeby společenské tak individuální.

 

ZčNP umožní postupné odbourávání neblahé „konkurence ve vydělávání peněz“, která v podmínkách přesyceného trhu práce znamená tlak na destrukci (tím nemyslím totéž jako konkurenci v rámci oborů, která může rovněž vést ke zvyšování kvality). Tímto systém umožní lidem dělat svou práci dobře bez ohledu na to, kolik jim za to bude zákazníkem zaplaceno. Přestanou-li být lidé závislí na mzdě, protože ji budou mít systémem jistou, budou klást důraz spíše na to, aby ve své práci cítili smysl a pozitivní efekt, než na to, aby „pouze“ prodali. Radost a smysl budou tím, co je bude pohánět, nikoli umělý tlak nejistoty a potřeba vnutit a prodat cokoli. …Navíc pokud bude činnost poškozující druhé silněji zdaněna, nebudou k tomu mít ani takovou motivaci, a půjde-li jim též o dobrou pověst a doporučení, aby nepřišli o zákazníky, budou se snažit vše dělat, jak nejlépe budou moci. V novém systému si to budou moci dovolit.

Peněz na zaplacení ZčNP je v systému dost. Peníze jsou oběživo, důležitá je nejen výše mzdy (a míra oběživa v oběhu), ale právě jejich cirkulace.

Vykašlete se na výši mzdy, dělejte svou práci dobře, bez vedlejších negativních dopadů, abyste se mohli cítit zodpovědní a čistí, a budete spokojení. ZčNP umožní uvolnit zdroje, finance, energii i čas skryté či plýtvané nyní za umělou zaměstnaností (UMZ) a za léčbou jejich negativních důsledků (a následnou umělou zaměstnaností). Při zavedení ZčNP a odbourání UMZ se uvolní. Těmi se pak ZčNP bohatě zaplatí a výsledkem bude bohatá společnost. Společnost, která neplýtvá, se stane bohatou, neboť její pokrok a výsledky spolupráce občanů jsou nevyhnutelné.

Bohatství není o penězích, ale o práci, kterou pro sebe lidé vykonávají a radosti, kterou při tom zažívají. Čím více lidé budou ochotni spolupracovat a sdílet, pracovat jeden pro druhého (ať skrze mzdu či mimo ni), tím více budou lidé bohatší.

Program ESK umožní kumulaci práce (popř. kumulaci prostředků) pro cílené soustředění pracovní síly do aktivit, které jsou v daném společenství aktuálně potřeba. Pomoc přijde dnes tady a zítra tam.

 

Přichází prostor pro reformu bankovnictví:

Jistota mzdy přináší nový mechanismus. To, co si člověk může koupit, určuje nejen to, co si vydělá, ale i to, co neutratí, nevyplýtvá. Jistota stálého příjmu, odpovídajícího prosociální aktivitě než té uměle ziskové, dovoluje soustředit více pozornosti na druhou strategii, šetřit na nepotřebném. Aby ovšem nedocházelo ke kumulaci oběživa a „stroj“ se opět nezasekával, stejně jako v dnešním systému, a pak jedni bohatli a druzí měli jen stagnující ZčNP odpovídající omezenému průtoku při cirkulaci peněz v systému, je vhodné, aby se změnil i bankovní systém a umožňoval kumulaci prostředků bez jejích negativních efektů na míru oběživa v oběhu. Ing. Schlimbach mluví ve svém návrhu reformy o vlastnění pouhého „nároku na peněžní plnění“, kdy pak mohou peníze v systému dále volně cirkulovat, ale totéž může řešit možná i samotné propojení bankovního systému se státní pokladnou či místním družstvem. Opět se tu ptám, zda není možné pro nový systém využít staré, již vybudované nástroje. …Př.: Peníze uložím a mám na ně nárok, mezitím ony opět vstupují do oběhu formou ZčNP či bezúročných půjček a pomáhají rozvoji společnosti. V momentě, kdy si chci své uložené peníze opět vybrat, vyplácí je banka ze svých „rezerv“, neboť ví, že se k ní opět vrátí, až si je u ní uloží někdo další nebo až se jí vrátí půjčky. Peníze tak nyní mohou sloužit lidem, místo toho, aby je zotročovaly.

…Tím se ovšem dostáváme i k tématu, proč máme ve státě tolik různých bank a překrývajících se finančních produktů, neboť to brání přehlednosti i funkčnosti celku a jde jen o rozvoj další UMZ. Obzvláště, pokud tyto finanční subjekty vzájemně nespolupracují, konkurují si, přetahují se o zákazníky, a neslouží celku. Může to snad změnit ČNB, nebo musí vláda a prezident, nebo stačí, když se lidé spojí? Který odborník to vezme jako výzvu?

 

a nyní zpět k daňovému systému, krátké shrnutí:

 

Případně lze navázat dalšími reformami:

Školská reforma

Provázání studia s praxí. Studium jako doplněk přirozeného života ve společnosti, nikoli život ve společnosti jako doplněk studia. Sociální jistoty a zdravé vztahy mají prioritu před odcizeným vzděláváním.

 

Zdravotnická reforma

Prevence má větší význam než dodatečná léčba. Základem je zdravý životní styl a rodinná pohoda. Změna tržních principů umožní zdravý život. Je nutné přestat uvažovat z pohledu jednotlivých resortů (a řešit jen finance v resortu zdravotnictví) a začít vidět systém jako celek – k tomu má být nástrojem systémová politika.

Zvyšování poplatků za zdravotní péči postihuje nemocné a staré lidi, a často ty, kteří si zranění či nemoc nezpůsobili sami. Daň z produkce nezdravého a služeb, které to podporují, se snaží postihovat naopak původce, a tak působit jako prevence.

 

Penzijní reforma

Strach, že bude málo pracujících na velkou masu důchodců je realitou tam, kde vládne nejistota zda je bezpečné mít děti. Šetření na důchod je patologická filosofie, je nutné investovat do rodinných jistot mladých a výchovy dětí.

 

Bankovní reforma

Peníze a finanční instituce mají sloužit společnosti více než jednotlivcům. Stávající spekulativní bankovní systém je nutné přetransformovat na dílčí systémy družstevní povahy a vzájemné pomoci.

 

Zemědělská reforma

Podpora lokální produkce a zapojení místní komunity do sezóních aktivit.

 

 

Poznámka:

Apel ekonomů na podpoření výroby a exportu vykazuje pozitivní efekt jen v číslech a tabulkách, kde nejsou započítávány externality a vedlejší škody, a tudíž, dle mého názoru, svědčí o zaslepenosti a hospodářské nevzdělanosti. V minulosti nebyly negativní efekty systémové politiky tak patrné a ani nástroje na systémové změny neměly takové možnosti jako dnes, proto je namístě apel na zohledňování všech externí efektů fungujících či nově zaváděných reforem.

Skutečně máme věřit ekonomům a politikům nebo i laickým řečníkům, kteří prosazují politiku neustálého růstu, zvyšování zaměstnanosti podporováním umělé produkce zbytečností a jejich vývoz, růst neustálé konkurence a umělé zaměstnanosti? Už dnes pracují lidé 8-12 hodin denně, mají pracovat ještě více? Nebo je na čase změnit filosofii?

 

Nástroje pro řešení problému cirkulace oběživa jsou různé. Každá strategie má své výhody i nevýhody a je nutné o nich dále hovořit. Zde uvádím spíše odkaz na další studium. Program ESK je pak již specifické řešení, zatím jej zde neuvádím v plném znění.:

• LET systémy a alternativní měny, časové omezení (kolkování) oběživa atd.
• Schlimbachova reforma založená na cirkulaci pouhého nároku na finanční plnění. Tzn. že oběživo zůstává neustále k dispozici všem v bance a nehromadí se v rukách jednotlivců.
• Zastavení úvěrové expanze a bankovnictví částečných rezerv, bezúročné půjčky.
• Družstevnictví
• Danové úpravy ve prospěch cirkulace oběživa a financování prosociálních aktivit (viz např. program ESK)

 

Alternativní měny stejně jako kolkování peněz atp., zdá se mi, řeší sice problém cirkulace oběživa a úniku oběživa z kraje, ale stále udržují staré otrocké myšlení, vydělávej a utrácej, kupuj si svobodu. Konkurenční boj zůstává. Teprve systém umožňující spolupráci a nezávislost na směně, na penězích, nabízí svobodu… Ve světě peněz to může nabídnout jen takový systém, který dává jistotu práce a mzdy za minimálních nákladů a přiměřenou pokročilosti civilizace, nikoli jen konkurenceschopnosti.

 

Mohou jednotlivci závislí na mzdě odolávat tlaku trhu a nutkání k UMZ, nebo je namístě ještě další systémová reforma? Uvědomují si politici a ekonomové, k čemu nás trh nutí? Jakou destrukci způsobuje umělý konkurenční boj o práci a mzdy v podmínkách přesyceného trhu práce?

Musíme pracovat 8-12h denně nebo by nám při lepší organizaci práce stačilo 4-6 hodin?

Můžeme politikům nějak pomoci v rozhodování o nových reformách?

 

6. Poté se musíme naučit lépe se organizovat a spolupracovat, popř. vytvořit uměle programy na vzdělávání v oblasti produktů, služeb i v oblasti spolupráce a tvořivé společenské pracovní i nepracovní aktivity, zaškolování občanů v praxi a aktivní lokální spolupráci. (Pozn.: více se pokusím předložit v návrhu programu ESK, zatím hledám volný čas a finanční prostředky pro svou práci i rodinu. Podpořit mé aktivity můžete přes 209579383/0600. Ale uvítám i jakoukoli zpětnou vazbu, povzbuzení či podněty k diskusi, své reakce zasílejte na prograESK@gmail.com nebo zanechte stopu na stránkách www.programESK.webnode.cz

 

Na základě analýzy současné situace (ekonomické, ekologické, hospodářské, zdravotní, kulturní i sociální) a odhadovaného budoucího vývoje hodlám usilovat o projednání následujících návrhů reforem:

Chceme-li toto nastavení naší civilizace změnit, musíme:

1. Změnit finanční systém a změnit systém spolupráce společnosti
2. (pokud se společnost nezačne měnit podle scénáře a)) změnit systém spolupráce společnosti a následně nechat ať se pod tlakem jejích nových priorit změní finanční systém sám
3. (pokud nepřijde scénář a) ani b)) bude třeba rovnou změnit myšlení a zvyky lidí, učit se darovat si navzájem práci a přebytky, ctít a milovat jeden druhého a z lásky si pomáhat

 

 

 

Pohnutí TRH-NUTÍ

Nelíbí se vám, k čemu nás nutí dnešní trh. Přidejte se k tomuto pohnutí TRH-NUTÍ a společně prosadíme změnu. Chcete zaslat aktuální informace a formulář pro získání hlasů na petice až přijde čas prosadit změny v politice, napište mail na programESK@gmail.com . Prozatím je nutné vytvořit síť kontaktů a vzájemně se propojit. Až nás bude 1000 a víc, založíme hnutí a vyrazíme vpřed.

Pohnutí TRH-NUTÍ usiluje o osvětu v oblasti dopadů patologického řízení tržní ekonomiky a usiluje o nastolení prosociálních opatření. Více informací o patologických dopadech volné tržní politiky a důvodech nutnosti změny naleznete na www.programESK.webnode.cz  v sekci blog.

 

 

Výzva všem, neboť všichni plaveme ve stejné polévce:

Situace je vážná. Volné tržní prostředí nás nutí k bezohlednému drancování životního prostředí, našeho osobního života a zdraví, způsobuje sociální nerovnováhu a odcizení, konflikty, stres a nesvobodu, „uzákoňuje“ patologickou tendenci okrádat jeden druhého a dávat přednost umělým destruktivním prioritám před prioritami základními. Viz podklady k programu ESK. Proto je namístě vyslovit:

Žalobu řídících orgánů – k rukám politiků, ekonomů, managementu – za důsledkovou politiku a podporu růstu destruktivní umělé pře-zaměstnanosti (UMZ), namísto politiky prevence a podpory zdravého vývoje společnosti, … a za důsledky této politiky (ekologické, zdravotní, sociální, hospodářské, mravní …)

Žalobu výkonných orgánů – k rukám podnikatelů, vůdců firem i zaměstnanců – za podrobení se umělému diktátu trhu a konkurenčním tlakům, namísto vzájemné dohody s konkurenty a spolupráce, … a za důsledky této politiky (ekologické, zdravotní, sociální, hospodářské, mravní …)

Žalobu ČNB a ostatních bankovních i finančně poradenských institucí – k rukám bankéřů, finančních analytiků, poradců, ekonomů a politiků – za vědomé zastávání se bankovnictví částečných rezerv a zneužívání inflace a spekulací s bankovními produkty, více či méně vědomé poškozování „třetí“ strany, okrádání většinové populace ve prospěch menšiny…, namísto hledání cest, jak zajistit zdravou cirkulaci oběživa (mezi horními a spodními patry finanční pyramidy), …za politiku, která pomáhá zotročovat národ a povzbuzuje růst umělé pře-zaměstnanosti díky tvorbě finančních bublin, …za důsledky této politiky (ekologické, zdravotní, sociální, hospodářské, mravní…)

Žalobu zastánců tohoto „stávajícího“ systému, který je tak původcem:

1. Neustálého zbytečného a destruktivního utahování přesyceného trhu práce, nuceného rozvoje umělé pře-zaměstnanosti, tj. nadbytečné práce pro udržení konkurenceschopnosti a možnosti obživy vůbec, a jejích důsledků.
2. Nejistoty a stresu, sociálního odcizení a nahrazení skutečných priorit hodnotami umělými, důležitými spíše jen v důsledku selhávání systému
3. Ekologicky nešetrného a nehospodárného jednání obyvatel, bezohledného a sobeckého myšlení
4. Nadprodukce zdravotně nešetrných a zdraví poškozujících výrobků, potravin, hraček, spotřebního materiálu, obalů atd.
5. Plýtvání a nadměrné likvidace přírodních zdrojů, spotřeby energie a ropy atd.
6. Sociálního odcizení a destrukce rodinných i sousedských vazeb a kulturních hodnot
7. Sociálních problémů
8. Nezaměstnanosti, žebráctví a zločinnosti
9. Destrukce a selhávání funkce institucí v oblasti zemědělství, školství, zdravotnictví, lesnictví, managementu, politiky…
10. Hospodářské a ekonomické krize
11. Kulturní a morální krize

 

Dále je namístě si omyly, chyby a destruktivní zvyky přiznat a začít svět a naši kulturu soužití měnit. Tak co, dáme se do toho?

Nelíbí se vám, k čemu nás dnešní trh nutí. Přidejte se k pohnutí TRH-NUTÍ a společně prosadíme změnu. Kontaktujte nás. Dejte nám svůj Like.

Chcete zaslat aktuální informace a formulář pro získání hlasů na petice až přijde čas prosadit změny v politice, napište mail na programESK@gmail.com . Prozatím je nutné vytvořit síť kontaktů a vzájemně se propojit. Až nás bude 1000 a víc, založíme hnutí a vyrazíme vpřed.

 

reforem

 

 

Příznaky UMZ:

• Lidé pracují pro peníze a perou se o mít práci, spoléhají se na politiky a přehlíží, že i oni myslí jen na práci a systém nikdo neřídí.
• Lidé se soustředí na ceny zboží a laciný konzum, a už méně pak na to, co od života skutečně potřebují.
• Cukrář, pekař, řezník, výrobce sušenek a jiných pochutin jsou nuceni vyrábět, prodávat i vnucovat lidem různé druhy nekvalitních, umělých a jedovatých či zdraví škodlivých potravin jen proto, aby prodali a dokázali se na přesyceném trhu práce uživit. Prodavači a management posluhují témuž zlu. Když lidé už nekupují, neboť zkusili a už zájem nemají, vymýšlí reklamu a obaly, aby je zmátli a jedy znovu prodali. Když nekupují dospělí, zaměřují se na děti. Upoutávají pozornost, odvádí od života a vedou kulturu ke konzumním zvyklostem.
• Výrobci hraček jsou nuceni vyrábět jedovaté nebo nevkusné, umělé hračky, aby prodali a uživili se. Když lidé už nekupují, vymýšlí reklamu a obaly, aby je zmátli a prodali. Upoutávají pozornost, odvádí od života a vedou kulturu ke konzumním zvyklostem.
• Umělá a vulgární zábava je lépe placená než péče o děti a ochrana přírody. Destrukce má přednost před zodpovědností.
• Mnozí jsou nuceni držet svou konkurenceschopnost a prodávat svou nadpráci lacino nebo bez mzdy, a namísto své rodině, zdraví a přátelům, se věnují umělým pracovním aktivitám. Destrukce přírody a spotřeba zdrojů má přednost před skutečnými prioritami života.
• Studenti jsou umělým vzděláváním odváděni od skutečného života a přirozené pracovní praxe. Mnozí mají představu, že budou jen obchodovat a vydělávat peníze a nebudou pracovat. Mnozí se začínají rozkoukávat ve skutečném světě až pomalu ve třiceti. Úvahy o zakládání rodiny se posouvají do pozdějších let.
• Manažeři a vedoucí podniků se soustředí na umělý finanční zisk a konkurenční boj, namísto spolupráce s okolím a snahy být v prvé řadě užitečným. Negativní externí dopady a náklady neberou v potaz, neohlíží se po výsledcích svých rozhodnutí a činů. Životní priority zákazníků i zaměstnanců jsou přehlíženy.
• Zdravotníci, terapeuti a pečovatelé mají plné ruce práce díky důsledkům odcizené práce podnikatelů a důsledkům pokřivených mezilidských vztahů a konzumního stylu života.
• Drahé nebo nedostupné (nezaplacené) prosociální služby a výrobky obtížně hledají své místo vedle laciného strojově vyráběného braku, konzumních produktů a služeb. Většina s holými zadky posluhuje vrstvě bohatých a jejich rozmarům.
• Trend spekulace s ropou, obilím a jinými komoditami umožňuje bohatým sedět na zdrojích a vykořisťovat chudé stále více. Politici a úředníci jen přizvukují a berou to jako normu. Ostatní o dopadech této politiky ani nepřemýšlí, natož aby se jí bránili.
• Vysoká nezaměstnanost a kriminalita, nadmíra produktů a služeb ničících lidské zdraví nebo charakter či životní styl. Vulgární zábava namísto veselého života a skutečného humoru. Nákladný konkurenční boj, plýtvání zdroji, destrukce přírody…, co bude dál?

 

 

Teorie ve zkratce - Přesycený trh práce a UMZ

Představte si teoretický příklad. Město potřebuje práci 3 kovářů na 8h denně. Kovář 4 se ovšem také chce uživit a vkliňuje se mezi tyto tři. Začíná růst tlaku konkurence a umělé nadpráce (UMZ) v podobě reklamy, akcí a snahy o přetahování zákazníků. Systém ale dál funguje bez extra velkých potíží. Konkurenční tlak alespoň nutí k udržení a prohlubování kvality, vše nějak běží.

Je tu ovšem i kovář 5,6,7 a 8, kteří také chtějí pracovat. Tyto už systém neuživí a živořili by všichni, kdyby se snažili i tito živit kovařinou. Tolik kovářské práce není v systému potřeba. Tito nadbyteční kováři se tedy už ani nesnaží dělat kovařinu a vnucovat se na trh ve svém řemesle. Práci ale hledat musí, a tak vstupují na trh v jiném oboru. Nemohou-li najít práci už ani v jiném oboru, začínají vymýšlet nové činnosti, dělat nadbytečnou práci, často už bez ohledu na zdravotní, ekologické nebo sociální či kulturní dopady. (Roste míra umělé zaměstnanosti a trh práce bobtná.

Čím více strojů a inovací máme, tím méně pracovních sil potřebujeme k vykonání všeho potřebného, a pokud se nedokážeme jako společenství lidí podělit o zbylé pracovní příležitosti a mzdu tak, aby se v rámci prosociálně užitečných aktivit mohl uplatnit a uživit každý, bude hrozit patologický konkurenční boj, který přináší více destrukce a negativ, než jaký je jeho přínos. Schodkový rozpočet je pak nevyhnutelný stejně jako destrukce v oblasti životního prostředí, zdraví, rodinných i komunitních sociálních vazeb atd.

Kdyby se kováři dohodli (cech kovářů) a práci si rozdělili, stejně jako mzdy či přístup ke mzdě, každý by mohl pracovat 4-6 hodin denně a všichni by měli práci a nemuseli si konkurovat a dělat zbytečnou nadpráci v podobě rozvíjení konkurenčních strategií a přetahování zákazníků (rozhodovala by kvalita), popř. pracovat na jiných destruktivních aktivitách v rámci sféry UMZ. Navíc by mohlo docházet i ke sdílení know how a zvyšování kvality služeb.

Tak jako tak odvedou potřebnou práci, ale všichni z toho budou něco mít, nikoli jen někteří. Zbylý čas mohou trávit s rodinou, sportem nebo kulturou, péčí o rodiče nebo sdílením života se sousedy.

…Nicméně se může stát, že poptávka po kovářských produktech nebude taková, aby uživila všechny, a pokud si práci ještě rozdělí, každý něco vydělá, ale žádný dost, aby přežil. Tady má právě svou roli systém. Podobně, jako měl roli cech kovářů tam, kde bylo třeba, aby se kováři zorganizovali v jeden funkční celek, a zbytečně si nekonkurovali, tak nyní musí začít fungovat cech všech těch, kteří si konkurují na přesyceném trhu práce ve vydělávání peněz obecně, aby si už vzájemně tolik nekonkurovali a mohli si naopak konstruktivně pomáhat.

Problém je v oběživu. Oběživo na kovářskou práci by stačilo dle poptávky např. pro 3 kováře, ale už ne pro 4, natož 5,6,7. Buď musí tedy udělat kartelovou dohodu a zvýšit ceny, ale to by mohlo mít za následek neprodejnost jejich výrobků nebo ztrátu konkurenceschopnosti s jinými kraji…, anebo musí mít zbytek příjmu (dorovnávací příjem) zajištěn jinak, např. v podobě základního nepodmíněného příjmu (ZNP), což má své systémové i sociální, ekologické, zdravotní a jiné výhody i nevýhody, nebo v podobě základního „částečně“ nepodmíněného příjmu (ZčNP), který je podmíněn účastí na veřejném životě komunity, oblastně žádanou pracovní, výchovnou a vzdělávací činností, yť finančně neziskovou (více viz teorie programu ESK).

Program ESK nabízí ZčNP za práci prosociální povahy a užitečnou pro místní komunitu, jde vesměs o placení činností, které je třeba v obci vykonat – seběhla se celá ves a během hodiny vyčistila les, postavila lávku přes řeku či přestěhovala knihovnu, opravila domek u cesty, kde bydlí jedna stará paní atp., dále je tu placena péče o děti, staré lidi či nemocné, nebo o životní prostředí a sousedské vztahy, nebo dokonce i o vlastní zdraví, vzdělanost a duchovní růst, ohleduplnost a šetrnost k okolí, schopnost komunikace, lásky a péče…, a zkrátka za to, že člověk v daný moment nepracuje pro destruktivní umělou zaměstnanost a destrukci, která obec stojí dodatečné náklady, ale věnuje se tomu, co má smysl a je v danou chvíli potřeba. Účel ZNP je tedy zajistit, aby lidé mohli dělat to, co má smysl a žít pro druhé a pro dobro věci, pro dobro v pravdě a skutečné životní hodnoty. Účel ZčNP je zamezit zneužití ZNP v době, kdy lidé jsou zvyklí spíše na konzum než na vzájemnou pomoc a péči a na aktivní spolupráci nejsou připraveni ani zorganizováni. Organizaci akcí může zprostředkovávat program ESK, který může mít kompetence vydávat dorovnávací příjem dle interních pokynů.

 

Ve stávajícím systému jsou dva zásadní problémy:

Problém přesyceného trhu práce – kde roste tlak nejen mezi konkurenty v oboru, obchodníky s toutéž věcí, ale také tlak vůbec při hledání jakékoli práce, tj. tlak mezi konkurenty ve vydělávání peněz a přístupu ke mzdě. Stroje nám usnadňují a odebírají práci, pracovních příležitostí ubývá, a je tedy na čase se tomu přizpůsobit tím, že budeme pracovat méně, aby se k pracovní příležitosti mohl dostat každý. Ostatní práci můžeme dělat ze zájmu a vzájemně si pomáhat.

Druhým problémem je nedokonalá cirkulace oběživa a hromadění kapitálu na jedné straně a jeho úbytek na straně druhé, a tedy špatná dostupnost mzdy v nižších patrech finanční pyramidy.

Obojí může řešit úprava daňového systému (zdanění destruktivních aktivit a UMZ) a programy na placení prosociálně užitečných aktivit z těchto daní. Více viz program ESK.

 

Problém skrytý v oběživu je dvojí.

Problém cirkulace oběživa mezi bohatými a chudými, a problém jednostranných toků mezi lokalitami a úbytek oběživa v některých lokalitách. Jedním z následků je i proces neústupné centralizace. Každý úbytek oběživa znamená ztrátu schopnosti směňovat produkty a služby v dané lokalitě a zpomalení trhu i dostupnosti vzájemné pomoci. Lidé odchází do za oběživem do jiných oblastí.

Obojí může řešit úprava daňového systému (zdanění destruktivních aktivit a UMZ) a programy na placení prosociálně užitečných aktivit z těchto daní. Více viz program ESK.

 

Inovace a společenský rozvoj

Vědění a technologický pokrok je majetkem národa a neměl by proto být záležitostí privatizace (soukromého vlastnictví) a nástrojem vykořisťování druhých. Firma, která přinesla inovace má mít právo na vyšší zisk, ano, ale ne na tyto inovace, ty mají patřit národu, společenství, komunitě, popř. světu a sloužit všem. Systémové nástroje by měly umožňovat toto vzájemné sdílení inovací, aniž by člověk ztrácel konkurenční výhodu a zažíval existenční nejistotu. Inovace je zapotřebí sdílet, aby se mola společnost zdravě vyvíjet a neumírala v konkurenčních bojích o práci a mzdy a neničila zemi. Považte, že tyto inovace jejich autor přivedl na svět také díky dědictví národa, díky dřívějším objevům minulých generací a aktivitám druhých, šetřícím čas a práci jemu, a proto by si je neměl přivlastňovat, ale sdílet, splatit svůj dluh národu, který mu poskytl zázemí. Dysfunkční rodiny a odcizené prostředí ovšem vychovávají sobce a soukromníky.

Systém, který umožní lidem sdílet své know how a inovace, přinese bohatství celé kultuře. Ta pak bude moci aktivovat své možnosti prevence. Lidé nebudou nuceni ke konkurenčním bojům o práci a mzdy a k umělé zaměstnanosti a destrukci. Systém tak umožní společenský rozvoj a duchovní růst.