02 - Systém a otázka svobody člověka v podmínkách přesyceného trhu práce

Systém, který je založený na tom, že se lidé navzájem (přímo či nepřímo) „okrádají“, a často jsou k tomu dokonce nuceni, protože nemají jinou možnost obživy, vede k rychlé zkáze celé kultury a zániku civilizace.

Tam, kde se lidé namísto spolupráce snaží vydělat jeden na druhém, bez ohledu na následky… a kde je zneužíváno závislosti lidí na mzdě, a to často až takovým způsobem, že se bere za normální, že dva se perou, protože mají „hlad“ nebo protože je k tomu nutí strach, nejistota či patologické zvyky společnosti, a třetí se směje, protože má kapitál z předchozích sobeckých aktivit, často destruktivních, nebo z aktivit jeho předků…, a ostatní na něj pak vydělávají bez ohledu na zdravé osobní i společenské priority, nemohou vyrůstat zdravé sociální vazby ani fungovat zdravé systémy systémové prevence. Tato skutečnost vede k selhávání celého společenského i ekonomického systému. Zvyky kultury se utvářejí na falešných prioritách a pravé priority zakrývají. Hroutí se společenské hodnoty a s nimi se hroutí i základní principy trvalé udržitelnosti a hrozí zkáza. To se pak děje ve všech sférách lidského bytí a všude v dosahu jeho vlivu.

Počáteční zneužívání pouze těch nižších vrstev na přesyceném trhu práce postupně přerůstá k zotročování – v konkurenčních bojích o práci a mzdy – i vrstev středního a vyššího managementu. Past se obrací proti všem, jež byli ochotni se na jejím budování podílet. Těch, kdo se smějí, je stále méně a dále takových ubývá. Smějí se jen vrcholky top kapitalismu. Kdo však ví, na jak dlouho... Minimálně vliv externalit se brzy promítne i do jejich životů.

Bohatne sice zdánlivě celá společnost, konzumních drobností máme plné byty, ale svoboda člověka bere za své. Směr civilizace určuje už spíše trh a nutnost prodat cokoli, co lze člověku vnutit, než lidská přirozenost a vnitřní skutečné potřeby člověka.  Člověk a jeho lidství umírá.

Systém, kde je (namísto tvořivé energie a aktivit zdravého soužití skupiny) hnacím motorem na jedné straně ekonomický tlak daný podmínkami na přesyceném trhu práce a na straně druhé odcizení lidí sobě navzájem a zmatení hodnotového žebříčku lidí, nestačí usměrňovat povrchními zákony. Je nutné zapojit aktivní strategie prevence.

…

Tento systém  - obdivovaný za svobodu volného trhu, ale postavený bez pojistky zajišťující základní příjem a uspokojení primárně základních potřeb lidí (která by každému umožňovala žít smysluplně bez nutnosti živit se aktivitami UMZ, tj. nemuset pracovat mimo primární smysl a potřeby společnosti, pokud to není prioritou aktuálního zájmu) – vede nejen k zotročování všech a destrukci vzájemných vztahů, ale jeho důsledky ekologické, zdravotní a sociální jsou stále markantnější. A to aniž by to bylo v zájmu společnosti nebo v zájmu samotných jednotlivců, kteří se na tom všem podílí. Tyto externality, které klasická ekonomie neumí převést do čísel a kalkulovat s nimi (vždyť mnohdy si jich není vědomo ani zdravotnictví, školství nebo zemědělství a jiné obory, které jsou jim daleko blíže), ovšem mohou být tím, co systém jako celek položí na záda. Vrcholem bude revoluce nebo dokonce válka.

Víme ale už teď, nebo budeme to vědět ve chvíli, kdy se tato krize projeví naplno, čím ten starý systém nahradit? …Nebo, až revoluce nastane, pouze strhneme pilíře starého systému a nově začneme budovat od základů systém tentýž nebo jemu podobný? Je jedno, jakou bude mít „nový systém“ nálepku – socialismus, komunismus, kapitalismus apod. – důležité je, zda jsme pochopili, na jakých principech má pracovat, aby byl funkční, prosociálně funkční, zdravý, …aby vedl k přirozenému osobnímu rozvoji a duchovnímu růstu obyvatel. Základním principem takového systému je svoboda. Nikoli však jen svoboda konzumního charakteru, ale hlavně svoboda ducha.

…Mnozí obhajují volný trh právě kvůli svobodě, kterou zdánlivě nabízí. Avšak tam, kde svoboda jedněch je vykoupena nesvobodou druhých, nejde o systém svobody. Navíc často ani ten, komu se letos daří, nemá žádné jistoty pro roky příští. Role se mohou snadno prohodit. Načež tato nejistota pak nutí i jeho chovat se nesvobodně a může situaci dále zhoršovat. Člověk pak jedná ze strachu o budoucnost na úkor stávajícího života. – O jaké svobodě je tu pak řeč?

Takový systém dává možnost hlavně těm momentálně bohatým a popřípadě těm, kteří mají momentálně nápad a základní kapitál pro inovace, a bohužel často přímo jen těm, kteří jsou ochotni nebo mají možnost za svými cíli kráčet světem bez závazků a bez ohledů na okolí, nebo jsou ve prospěch konzumního zisku ochotni obětovat rodinu nebo jiné své osobní cíle, nebo je nemají, či ještě neznají apod. a bez skrupulí stojí na hlavách nižších a středních vrstev. Paradoxně často s tím efektem, že odcizení upevňuje odcizení a svoboda ducha neroste ani na jedné straně. …Svoboda konzumní, výběr z omezené nabídky není totéž jako svoboda ducha, výběr dle vnitřní osobní poptávky. Celá tato situace pak připomíná krysu v zajetí výzkumného ústavu, která splašeně utíká postaveným bludištěm a hledá cestu ven a v rámci volby, zda poběží doprava nebo doleva, se cítí svobodná. Běhá a volí jen dle nabízených možností tak dlouho, až si na to zvykne, a jiné možnosti už ani nehledá. Postupně si připadá tolik svobodná, že stres a odcizení sobě i druhým, které denně prožívá, přijme jako normu a začne tento „svůj“ životní styl obhajovat a dokonce prosazovat a vnucovat svým dětem a vnoučatům, předkládat všem okolo za vzor. Každá další generace vyrůstající v takovém zvyku a tlaku umělých „vzorů života“ má vždy o něco těžší možnost se probudit.

Motorem pro krysu v bludišti je existenční nejistota, strach a nutnost sehnat si jídlo. V našem systému se můžeme cítit podobně. Někdy i navzdory tomu, že si můžeme dovolit koupit kdejakou pitomost. Motorem pro nás může být i konzumní realita a následný nedostatek peněz pro využití jejích služeb a lákadel. Splašení lidé přestali vnímat svůj stres a duchovní rozdvojenost, stejně jako cítit své upřímné pocity, potřeby a přání, duševní nesoulad i fyzické protesty těla a ženou se bludištěm práce a konzumní nabídky a poptávky jako krysy v bludišti. Tím, co je žene, je „neznámý“ hlad. Přestože se přejídají, jsou stále hladoví, a proto utíkají za svým nasycením dál a dál. Problém je pouze v tom, že nevědí, co jim chybí, a tak místo aby se nasytili tím, po čem hladoví (řešili, co je skutečně trápí), žádají stále něco jiného a přejídají se jakousi slabou náhražkou. Výsledkem je bolení břicha, nemoci a přesto stále neutuchající hlad. Podobně jako krysa v bludišti přestali vnímat své já, jeho niterné potřeby a přání, naslouchat sobě samotným. Nastává období „krize hodnot společnosti“. To se projevuje krizí ve všech oblastech lidského bytí.

…

Nový systém, věřím, zajistí svobodu ducha. Jinými slovy: dovolí nahradit konzumní „svobodu závislosti“ (*svobodu vybírat si mezi drogami, ale svázanou umělým stylem života a neschopností je odložit, pro svou vypěstovanou závislost a konzumní zvyky společnosti nebo i falešná přesvědčení, že bez toho jak to je to nejde, nebo že toto je to ono, protože už dnes ani nic jiného neznám a své já neslyším apod., nebo pro tlak reklamy a stále nových pokušení a lákadel v podobě změněných obalů, novinek a jiných produktů UMZ…) svobodným poznáváním vlastních vnitřních potřeb a tříbením hodnot a povede k pravému osvobození člověka a všech lidí, kteří budou chtít se sobě otevřít. …Rozvolnění trhu práce, jistota příjmu, práce, volného času a možnost zdravých sociálních kontaktů je toho podmínkou.

Přirozené principy zdravého (zralého) soužití a spolupráce mohou tento přirozený stav člověka jako duchovní bytosti pomoci obnovit. Stačí jen vykročit správným směrem a dát lidem možnost se vymanit ze zajetí umělého trhu (myslím trhu tlačeného nuceností k práci v UMZ). Egoismus a infantilní uspokojování rozmarů stačí nahradit empatií a vcítěním se do svého nitra a ochotou pocítit vnitřní přání sebe sama a svého okolí. Pak podle toho začít žít a tvořit svou realitu. Znamená to ale v prvé řadě překonat své vlastní odcizení a naučené závislosti, resp. udělat si na to čas. K tomu by měla dopomáhat a vést systémová politika a její opatření.

Krize systému řízení společnosti je krizí z odcizení člověka – v obou těchto oblastech je třeba začít pracovat najednou, pracovat pouze s jednou nestačí. Spolu s tím, jak začneme cítit své potřeby a potřeby lidí kolem, začneme chápat i principy systémové a vytvářet opatření vhodná pro rozvoj svobody a sebepoznávání. S těmito opatřeními přijde i celokulturní odbourávání odcizení a následně teprve začne růst systém svobodný. Zatím jsme vždy žádali změnu systému a doufali, že nám přinese svobodu, sami jsme však zůstávali myslí pasivní, nesvobodní, myslí ve starém, a proto jakékoli i dobře myšlené změny nemohly plně fungovat. V takovém prostředí ale žádný – ani sebelepší systém – nepovede k naší svobodě. Mnohé systémy toto podcenily, a proto ztroskotaly. …Nový systém (který nevznikne najednou, ale národ si ho bude muset nějaký čas sám vědomě budovat) nebude jen umělým nastavením vnějších pravidel, ale nastartováním ozdravného procesu. Půjde zde celkově o celospolečenské nastavování životních podmínek tak, aby napomáhaly duchovnímu osvobození člověka. Teprve svobodní lidé mohou vybudovat svobodný systém. Není tomu tak, že svobodný systém (svobodný trh) pěstuje svobodné lidi. Naopak, svobodní lidé mohou vytvořit svobodný systém. Není tomu jinak. To, že zaměňujeme význam pojmu svobody, se nám může vymstít. Vnější svoboda bez té vnitřní nemůže fungovat. Svoboda řízená strachem a nejistotou nebo závislostí na zvycích a svodech vnějšího pokušení nikdy neosvobodí člověka, dokud si neudělá prostor a čas na poznávání svého nitra a naslouchání své intuici.

Tam, kde se bere za normální celodenní odcizený pracovní proces, chvat a stres, nejistota a odcizené vztahy, kde lidé nemají čas sdílet své starosti, radosti a vize, je systém nemocný, umělý, byrokratický. Společenský systém musí v prvé řadě umožňovat zdravé společenské soužití, prostor lásky a jistot a možnost člověka se sobě otevřít a otevřít se pravdě. (Je samozřejmé, že pěstovat toto vše je volba každého jednotlivce a ta není závislá na vnějších podmínkách. Svoji volbu nemohu odkládat s tím, že čekám, až se změní vnější podmínky. Avšak systém nám může a měl by pomoci usměrňovat vnější podmínky, aby nám realizaci těchto cílů usnadnil, a je na nás, jak si ho nastavíme.)

Principy volného trhu si může společenský systém dovolit až tehdy, je-li zajištěn zdravý základ soužití komunity, o rodině nemluvě, tj. až tehdy, funguje-li přirozený systém (nejlépe adekvátních) zpětných vazeb mezi lidmi. Zneužívání závislosti lidí na mzdě (pro jejich omezenost možností být soběstační) do zdravého systémového myšlení nepatří. Stejně tak povrchnost vztahů, která se stává v poslední době normou jak na pracovišti, v komunitě, sousedství nebo dokonce doma, poháněná odcizením pracovního procesu není znakem zdravé civilizace a je nutné hledat řešení včas.

…Vývoj myšlení lidí i systémové změny se musí vyvíjet zároveň, jít ruku v ruce, pod vedením adekvátní zpětné vazby lidí vycházejících vstříc svým přirozeným potřebám a společné budoucnosti. Sobecké myšlení, které kapitalismus téměř extrahuje od ostatních potřeb člověka a je jím pak ovládán, je jen jedna z částí osobnosti člověka, která mu umožňuje probuzení vlastního vědomí. Pokud mu ale strach, chtíč a závislosti, stres, apod. zatemní mysl a schopnost cítit ostatní složky člověka a naslouchat sobě i světu, snadno se stane nástrojem našeho zotročení, podlehnutí svodům, závislostem, strachům, emocím či pudům a způsobí civilizační sebedestrukci. Člověk se narodil pro svobodu ducha, ale musí ještě dospět, aby se stal svobodným od těchto pout a mohl pak vědomě být pánem své reality se vší moudrostí, důstojností a zodpovědností. Až schopnost cítit a naslouchat všem energiím kolem a vědomí své spoluzodpovědnosti v pravdě činí člověka člověkem svobodným.

Systém budoucnosti se blíží, otázkou je, zda jsme na něj připraveni. Jsme ochotni a připraveni jej budovat, vytáhnout z našeho nitra? Spojíme-li v tomto smyslu své síly, věřím, že se nám to podaří. Postupně najdeme opět sebe sama a zároveň vytvoříme systém, který nás v tom bude nadále podporovat, dopomůže k podobnému i ostatním a nabídne nám skutečnou svobodu. Svoboda není něco, co se dá ukrást nebo koupit za vydělané peníze. Nosíme ji v sobě, stačí ji jen objevit. V základě své bytosti jsme všichni svobodní lidé, musíme se tomu pouze otevřít.

Pak teprve budeme schopni vybudovat systém, který nám naši svobodu umožní dále rozvinout. První kroky můžeme začít však dělat už teď. Můžeme si na sebe udělat prostor a čas a učit se naslouchat srdci a následovat je. V tom nemusíme čekat na změnu systémové politiky. Naopak, ona čeká na nás.

Vaše připomínky uvítám: VogeltanzP@seznam.cz, programESK.webnode.cz

Další články:

01 - Ekonomická krize je krizí hodnot společnosti

03 - Co určuje trh?

Globalizace a otevřené trhy ničí ekonomiku nesoběstačných regionů

Návrh dílčích reforem zde.