Globalizace a otevřené trhy ničí ekonomiku nesoběstačných regionů

Málo kdo z nás asi hlídá, které zboží nakupujeme od místních výrobců a které z dovozu, mnohdy je to i bez lupy velice obtížné. Ve světě hypermarketů nás trh učí brát to nejlevnější či to, co se nejvíce líbí, bez ohledu na to, odkud to je. O lokální ekonomice a tocích oběživa v regionu nebo přímo o jeho únicích z regionu, které mohou způsobit regionální nezaměstnanost i pád lokální ekonomiky, se povětšinou nemluví a moc jsme se o tom neučili. Školy i politici asi zaspali dobu. Známe ale důsledky?

Jde-li oběživo z ruky do ruky mezi všemi místními obyvateli, pak stačí k plné zaměstnanosti (či ke kompetenci regionu k plné zaměstnanosti) i velice malé množství oběživa. Podmínkou je, aby dostatečně cirkulovalo mezi všemi buňkami organismu.

Pokud se ovšem začne oběživo někde nepřiměřeně hromadit a jinde nedostávat, začíná problém. Nezaměstnanost je důsledkem toho, že oběživo neslouží, kde má. Necirkuluje celým systémem. Někteří bohatnou, další jim slouží, a jiní nemají ani peníze, ani pracovní příležitosti.

S globalizací přichází riziko ještě větší. Bohatí se nechávají zlákat nástrahami nabídky zahraničního trhu a oběživo uniká z regionu, místo aby zde sloužilo lidem a umožňovalo jejich vzájemnou směnu zboží a služeb. Bohatí přestali vracet oběživo do spodních pater uvnitř regionu, a místo aby nabízeli práci méně majetným určováním poptávky u místních, starají se jen o to, co si kde koupit nejlevněji a kolik kde utratit. Pokud se individuálně nahromaděné oběživo z regionu v určitých obdobích ztratí ve velkém, např. díky útratám za dovolené v zámoří či nákupu zboží z dovozu, a zároveň není hned v dostatečné míře nahrazeno přilákáním oběživa zvenčí zpět do regionu díky vývozu místního zboží a práce za hranice regionu, nebo nemá-li region jiné páky, jak unikající oběživo vrátit zpět lidem bez práce (pomocí dotací, sponzorů…, nebo nabídkou jiných pracovních příležitostí, dojíždění za prací jinam apod.), začíná hrozit finanční krize a nárůst nezaměstnanosti.

Schopnost bohatých dávat chudým lidem práci je dnes velice podceňovaným článkem společenského systému. Pokud se cirkulace oběživa naruší, mohou na to doplatit všichni. Úbytek oběživa a nárůst konkurence na trhu práce přináší nejen snižování cen některých produktů. … (viz dále) A přitom jen bohatí mohou investovat do rozjezdu místního podnikání. Lidé bez peněz se dnes ani nerozejdou, neboť často jsou už vstupní náklady na podnikání vysoké. Výsledkem je, že mnohé pracovní činnosti, v kterých by mohla být obec soběstačná, zde chybí. Pak musíme dovážet zvenčí i to, co by bylo možné vyrábět doma a problém roste, oběživo dále uniká…

(Není v regionu produkce chleba? Pomozme místním nezaměstnaným, aby jej mohli pro obec péct (aspoň pro místní spotřebu). A jak je to s prodejem mléčných produktů, pochutin, dřevěných výrobků a jiného zboží … Ne vše se sice vyplatí v regionu vyrábět, ne vše se ale také vyplatí jen dovážet. Výrobci v rámci fungujícího regionu nemusí být konkurenceschopní výrobcům z okolních regionů, stačí, když mají svůj odbyt mezi místními. Pokud oběživo koluje mezi místními výrobci, všichni mohou vyrábět a prodat svou práci a obec bohatne. Někteří se specializují na práci pro místní spotřebu a cirkulaci oběživa uvnitř regionu, jiní na práci pro vývoz a přísun oběživa zvenčí, aby se mohly zaplatit i výdaje za zboží z dovozu. Všichni mají oběživa dost pro uspokojení všech základních potřeb. Na druhou stranu, pokud region nefunguje jako celek a místní nakupují převážně z dovozu místo od místních, oběživo v regionu chybí a lidé musí za prací dojíždět ven. Samozřejmě se všemi externalitami a vedlejšími efekty, sociálními, zdravotními, ekologickými.)

Nyní je už zřejmé, že v obci by měli fungovat dva principy. Cirkulace oběživa mezi všemi, tzn. nabídka práce a mzdy pro všechny, a kladná ekonomická bilance za celý region, tzn. více oběživa má do regionu přicházet, než kolik ho odchází.

Politika regionu by měla mít mechanismy na sledování a korekci toků oběživa a vědět, kdy je v regionu oběživa málo. Pak informovat občany a zajistit omezení úniků oběživa z regionu a podporu exportu, aby míra oběživa v regionu umožňovala opět základní cirkulaci a zaměstnanost. Globalizace a přemíra nabídky zboží z dovozu vede na nehlídaných lokálních trzích ke krizi a ztrátě schopnosti regionu zaměstnávat své občany. Čím více se v regionu utratí za zboží z dovozu, tím více oběživa se z regionu vytrácí. Pokud region není dostatečně vybaven pro export (výrobu pro vývoz) nebo pro turismus a přilákání dostatečného množství oběživa zpět, neustálý únik oběživa může způsobit ztrátu kupní síly a lokální nezaměstnanost.

Následně lidé musí trávit více času při dojíždění za prací mimo region nebo vynakládat více síly a energie na vzájemný konkurenční boj na trhu práce. Tento boj s sebou přináší i mnoho umělé práce navíc, a tím i mnoho zbytečně vynaložených nákladů (časových, nerostných, finančních atd.) a také negativních sociálních, zdravotních i ekologických dopadů.

Region, který neumí pohlídat lokální toky oběživa tak, aby zde vždy byl dostatek oběživa pro „plnou“ zaměstnanost, se stává regionem ekonomicky neefektivním, až někdy i neúměrně ekologicky a sociálně destruktivním. To může vést k dalšímu úpadku regionu a života jeho obyvatel.

Výchova k soběstačnosti regionů už dávno minula. Specialisté a individualisté už nefungují jako organizovaná tlupa nebo kmen. Už se nepřemýšlí o funkčním celku, ale jen o sobeckých zájmech a potřebách jednotlivců, popř. rodin. Toho je důsledkem i upadající ekonomika a zničené vztahy i životní prostředí. Jedni mají přebytky a jsou ochotni je utrácet za roztodivnou konzumní zábavu a produkty, nehledě na vedlejší efekty, druzí jsou ve finanční tísni a jsou ochotni produkovat cokoli, co kdo koupí a vyrábět to za jakýchkoli ekologických či zdravotních či sociálních důsledků (nemají na výběr). Už nejde ani tolik o smysl práce a její potřebnost, ale o to prodat cokoli jde. Vysoká konkurence na trhu práce vede ke konzumu a k ničení přírody, zdraví i vztahů. Jedni prosperují a druzí bojují za konkurenceschopnost bez ohledu na důsledky. Dokud prosperující nebudou uznávat povinnost pomáhat těm, které připravili o práci, např. nabídkou jiných pracovních příležitostí a nákupem místního zboží a služeb či investicemi dle potřeb obce, bude růst nezaměstnanost. Před tímto nebezpečím lze region či jednotlivé obce chránit zřízením místní organizace či spoluprací organizací za účelem podpory místních toků oběživa a místní zaměstnanosti. Taková organizace by měla být v každém regionu, ne-li v každé obci.

Spolupráce místních při směně zboží a služeb může napomoci usměrňovat místní zaměstnanost ku prospěchu všem. Volný trh naopak nahrává jen těm bohatým a soběstačným, ne-li dokonce těm bezohlednějším a ochotným obětovat cokoli či kohokoli ve svůj prospěch, těm primárně (bez pomoci) konkurenceschopným (což je v globalizovaném světě velice malá skupina lidí). Ostatní konkurenceschopní podléhají takovým konkurenčním tlakům, že musí pracovat od rána do večera, a právě z velké části jen proto, že bojují o konkurenceschopnost (umělá zaměstnanost). Nakonec volný trh nepočítá s externalitami méně konkurenceschopných, lidí bez zázemí nebo s obtížnějšími podmínkami práce. V mnohém tak např. zvýhodňuje městskou populaci oproti vesnické. Úrodné oblasti před méně úrodnými atp. To je pravděpodobně i jeden z důvodů, proč se lidé z vesnic stahují do měst a proč bují konzumní styl života před životem skutečným.

Chránit lokální trh před globalizací a podporovat místní zaměstnanost je důležitým úkolem pro nás i naše politiky jak z pohledu naší pohody v regionech, tak vzhledem k odkazu budoucím generacím.

Aby se staly regiony i obce opět soběstačnými a ekonomicky efektivními, musí se naučit fungovat jako celek. Lidé se musí spojit v organizovaných celcích a vzájemně komunikovat. Nebo alespoň dodržovat základní pravidla lokalizace. Nucená nezaměstnanost pak bude minulostí stejně jako sociální nejistota a zločinnost.

Lokální toky oběživa jsou bezpečné, pokud fungují dva předpoklady: a) přísun oběživa zvenčí vyrovnává nebo převyšuje úniky oběživa (tj. region jako rodina vydělá více, než kolik utratí) a b) oběživo cirkuluje celým regionem, tzn. přístup k práci a mzdě mají všichni v regionu, v obci, tzn. že pokud se oběživo někde hromadí, neslouží jen bohatým k cestování a útratám mimo region, ale k zaměstnávání ostatních lidí v regionu. Proto je vhodné, pokud region má a podporuje všechny profese a nenechá je vytlačit cizími výrobci (není-li to vysloveně neefektivní).

Každý region, ne-li každá vesnice či menší oblast, by proto měl dbát na to, aby zde byli pekaři, mlékaři, zemědělci, řemeslníci a odborníci všeho druhu, a případně je i podporovat v tvorbě zázemí, školit, vychovávat nové. Tím lze udržet soběstačnou ekonomiku. V globalizovaném světě konkurence snadno vytlačí místní podnikatele nebo jim ani neumožní vzniknout, pokud jim nepomůže region. Za tímto účelem by měli vznikat organice podporující informovanost občanů o místních podnikatelích a důležitosti preference místního zboží, mimo jiné i vzájemnou spolupráci místních podnikatelů.

Poznámka: Úniky oběživa je nutné pokrýt exportem výrobků či služeb, a čím menší jsou ztráty, tím menší je tlak na export. Tím větší bývá i svoboda lidí. Málokterý region vyrábí pro export něco, co nemá ve světě vysokou konkurenci a snadno vyrovnává ztráty oběživa z regionu i tehdy, pokud jsou místní toky oslabené. Často naopak tam, kde se vše místo vlastní výroby dováží zvenčí, uniká oběživa z regionu více než dost a rozpočet začíná být schodkový. Tendence k exportu vznikala hlavně v době, kdy konkurence v ostatních regionech nebyla tak vysoká. Dnes už se to tolik nevyplatí, a proto je dobré se zamýšlet nad možnostmi lokalizace.

Proto předkládám i tuto výzvu stávajícím řídícím orgánům a politikům:

Podporujte místní výrobce v každém regionu a obci, minimálně výrobu pro uspokojení místní poptávky. (Samo sebou nejsou-li příliš vysoké, neúměrné přínosu a nenávratné vstupní investice.) Popřípadě se snažte dodávku zajistit vzájemnou dohodou mezi sousedními regiony. Ze sousedního regionu je větší pravděpodobnost, že se oběživo vrátí zpět než z regionů vzdálených. Také lze zajistit vzájemný výměnný obchod, my dodáme mléko, vy dodáte papírenské výrobky.

Hlídejte toky oběživa v regionu, nebo minimálně ukazatel zaměstnanosti v regionu. Domluvte se s občany, že vám budou hlásit nezaměstnanost (i nutnost dojíždět za prací jinam) či její hrozbu v případě ztráty kupní síly obyvatel.

Informujte občany o důležitosti podpory místní produkce a nakupování primárně lokálního zboží a služeb a udržování konkurenceschopnosti místních podnikatelů.

Následně dokážeme snižovat i míru umělé pře-zaměstnanosti (práce pro nutnost udržet se na trhu něčím, co není primárně prospěšné, ale lze ještě trhu vnutit) a jejích vedlejších nákladů a škod nebo i vztahových, zdravotních a ekologických dopadů.

Tím dostaneme pod kontrolu i regionální rozpočet.